Úskalí špatně nastavené pracovní doby
Jedním z častých prohřešků zaměstnavatelů je špatné dodržování pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců – to může spočívat například v nedodržení povinných přestávek v práci, nedodržení nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami nebo špatně nastaveném rozvržení pracovní doby.
Vzhledem k tomu, že toto je z důvodu ochrany zaměstnanců jedna z oblastí, na kterou inspektorát práce při kontrolách velmi dbá a dle zákona o inspekci práce za tato jednotlivá porušení může ukládat pokuty až do 2 milionů korun českých, je žádoucí, aby každý zaměstnavatel znal alespoň základní pravidla k pracovní době a době odpočinku zaměstnanců. Proto jsme pro Vás připravili tento stručný exkurz do pravidel úpravy pracovní doby.
Rozvržení pracovní doby
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel, který je povinen určit začátek a konec směn. V případě, že nevyužíváte některý ze speciálních režimů rozvržení pracovní doby (konto pracovní doby, vícesměnné provozy), bude se na Vaše zaměstnance pravděpodobně vztahovat standardní 40hodinová pracovní doba, která je rozvržena do 5denního pracovního týdne. Takto rozvržená pracovní doba může být rozvržena rovnoměrně (např. každý den od 8 do 17:30), nerovnoměrně (každý den jen délka pracovní doby jiná) nebo pružně (zaměstnavatel určí povinné úseky, kdy zaměstnanec musí vykonávat práci, a úseky volitelné, ve kterých si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby).
Zaměstnavatel je povinen rozvrhovat zaměstnancům pracovní dobu nejpozději 2 týdny před začátkem období, na které je rozvržení určeno. Kratší interval lze uplatnit pouze tehdy, pokud si to ujedná se zaměstnancem v pracovní smlouvě. Pokud rozvrhujete na každý týden práci zaměstnancům stejně, je nejjednodušší toto rozvržení zahrnout do pracovních smluv.
Délka jedné směny zaměstnance (i s případnými přesčasy) nesmí překročit 12 hodin. Toto ustanovení slouží opět k ochraně zaměstnance a zachování bezpečnosti zdraví na pracovišti.
Přestávky na jídlo a oddech, bezpečnostní přestávka a nepřetržitý odpočinek zaměstnance
Dalším úskalím, se kterým se zaměstnavatelé setkávají, je to, že neumožní zaměstnanci čerpat přestávku na jídlo a oddech. Tato přestávka musí být zaměstnanci poskytnuta nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce. Přestávka musí být dlouhá alespoň 30 minut a v případě, že je rozdělena na více úseků, musí jeden z nich činit alespoň 15 minut. Dle zákoníku práce není možné poskytovat zaměstnanci přestávku na začátku a konci pracovní doby tím, že by zaměstnanec např. odcházel dříve z práce, protože by si o 30minutovou přestávku zkrátil svou pracovní dobu. Důvod je jednoduchý – účelem přestávky je, aby si zaměstnanec odpočinul, najedl se, snížilo se riziko úrazu na pracovišti, chyb v práci zaměstnance, snížil se stres zaměstnance z práce atd. Pokud není přestávka čerpána zaměstnancem v průběhu pracovního dne, není tento účel naplněn.
Přestávka na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby a není za ni poskytována zaměstnanci mzda. Rozdílná situace ale nastává u bezpečnostních přestávek. Bezpečnostní přestávka je speciální typ přestávky, který se uplatní jen u určitých profesí – jsou to například řidiči dopravních prostředků nebo práce s rizikovými faktory, jako jsou chemické faktory, vysoká fyzická zátěž atd. Bezpečnostní přestávka se na rozdíl od přestávky na jídlo a oddech započítává do pracovní doby a v případě, že se bezpečnostní přestávka kryje s přestávkou na jídlo a oddech, je také součástí pracovní doby a má být zaměstnanci proplacena.
Dalším bodem k řádnému rozvržení a dodržování pracovní doby zaměstnance je zajištění dostatečného nepřetržitého odpočinku. Za dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance a svátky. Nepřetržitý odpočinek zaměstnance musí jednou za týden činit alespoň 35 hodin (toto nezahrnuje speciální režimy rozvržení pracovní doby, které umožňují s touto zásadou dále pracovat).
Ve dnech nepřetržitého odpočinku může zaměstnavatel nařídit práci zaměstnanci jen výjimečně, a to pouze jako výkon určitých prací, které ze své podstaty nemohou být provedeny v pracovní dny (např. naléhavé opravné práce, nakládací a vykládací práce, inventurní práce atd.).
Práce přesčas
Při rozboru nastavení pracovní doby nesmíme opomenout práci přesčas. Zákoník práce stanoví, že práci přesčas je možné konat jen výjimečně a může být zaměstnavatelem nařízena jen z vážných provozních důvodů. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v týdnu a dohromady 150 hodin v kalendářním roce. Tato část práce přesčas může být zahrnuta v základní mzdě ve smlouvě.
Nad výše uvedený rozsah může zaměstnavatel požadovat práci zaměstnance přesčas pouze po dohodě se zaměstnancem, avšak i za takové podmínky nesmí rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Takto odpracovaná práce přesčas nad rozsah 150 hodin za rok, musí být zaměstnanci proplacena vedle základní mzdy, a to s příplatkem minimálně 25 % průměrného výdělku, popřípadě za ní může být zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
Pokuty mohou být likvidační
Ve všech výše uvedených případech je samozřejmostí pečlivé a přesné vedení evidence odpracované doby v souladu se zákoníkem práce.
Správné stanovení a rozvržení pracovní doby není hračka a pokuty inspekce práce za několik přestupků páchaných zároveň mohou být pro Vaši společnost likvidační. Pokud byste si se správným nastavením ve Vaší společnosti nevěděli rady, neváhejte se na nás obrátit.
Michaela Roblová
Související články
MÁM ZÁJEM O PRÁVNÍ PORADENSTVÍ
Vyplňte formulář a my se vám co nejdříve ozveme zpět.